Město Kroměříž nese hrdý název „Hanácké Athény“ a je chráněnou kulturní památkou zapsanou na seznamu světového dědictví UNESCO. Samotné město patří mezi nejkrásnější města v republice, jehož historie čítá sedmero století. Arcibiskupský zámek, sídlo olomouckých biskupů, vystavěný při ramenech a bahniscích řeky Moravy, dříve dřevěný stejně jako ostatní obranné zdi a brány, vyjma chrámu svatého Mauricia, později přestavěn na kamenný, biskupem Thurzem. Až do konce třicetileté války se město tísnilo v prostorách, které mu v rozmezí tří bran vymezil biskup Bruno.
Nejstrašnější pohromou pro město se stal rok 1643, kdy 16 000 švédských vojáků, pomocí 22 děl rozstřílelo hlavní brány a během krátké doby patřilo město generálu Torstensonu. Zbytek zkázy dokončily požáry a drancující vojáci, kterým bývalo, podle nepsaného práva, dáváno každé dobité město na čtyři hodiny v plen. Kroměříž byla tak zničena, že jim stačila pouze jedna hodina na dokončení jejího úplného zničení. Až po letech přichází do zkrvavené země solnohhradský kanovník Karel Lichtenštejn z Kastelkornu a vida spoušť kolem sebe, rozhodl se vystavět město nové.
O tom, že Kroměříž lákala významné panovníky od nepaměti, svědčí skutečnost, že zvony na kroměřížských chrámech nesčetněkrát zvonily na počest panstva, císařů a králů, počínaje králem železným, Přemyslem Otakarem a zlatým, otcem vlasti Karlem IV. Jiřík z Poděbrad zde dojednal sňatek své dcery Kateřiny s uherským králem Korvínem, dále Jagellonci a všichni Habsburkové, dokonce i Marie Terezie přijala klíče od bran Kroměříže.
Sílící zájem o Kroměříž odstartoval velkolepý projekt a pod zámkem začal v 16. století vznikat překrásný sad, dříve obyčejná štěpnice, později honosný francouzský sad až po dnešní anglický park, zasvěcený od prvopočátku bohyni Persefoně, dceři Demétřině , kterou bůh Hádes propouštěl vždy na zemi v předtuše jara.
Další dominantou Kroměříže je zahrada Květná, jejímž zakladatelem je kníže Lichtenštejn, jedná se o unikátní dílo veskrze pohanské, bez jakéhokoliv náznaku náboženského života.
Do stroze rovných alejí hledí sochy bohů a bohyň pohanského Říma, je tu ochránkyně ženství Juno, bohyně úrody Ceres, múzy Euterpe a Erato, Julius Cesar i Augustus, Bacchus s hroznem vína kolem hlavy, je zde i Tantalova dcera Niobé. Celou řadu čtyřiačtyřiceti soch, stojících ve výklencích kolonády uzavírá mohutný Herakles, jenž holou rukou zabil lva a oděl se do jeho kůže. Více jak tři sta let shlíží nad vchodem do kolonády podobizna Lichtenštejna spolu s vytesaným nápisem nad portálem: Ingredere hospes – vstupte hosti!
Koncem 17. století byla Kroměříž přetvořena k obrazu vrchnosti a šlechtě, v sálech zámku hrála knížecí kapela skladby dvorního komponisty lichtenštejnů Josefa Pavla Vejvanovského. Na zámku žila celá řada umělců, sochařů, stavitelů, štukatérů a mezi nimi biskup, trápený neustálou obavou, že se nedočká toho světského ráje, který kolem sebe budoval.
Zámecká obrazárna skrývá dílo slavného Tiziána Apollo a Marsyas, jsou zde obrazy pozdní gotiky, renesance i baroka. Cranach, Bassano, Breughel, Van Dyk a stovky dalších. Umělci všech žánrů, řemeslníci, stavitelé, politici, obyčejní prostí lidé, po dobu sedmero století pomáhali budovat společenství, jemuž se říká město. Město krásné, hrdé, kulturní. Stovky umělců dala Kroměříž naší kultuře a tito proměnili svou hřivnu v čin na poli literárním, ve výtvarném umění a v hudbě.